Ráno jsme se probudili do mrazivého rána. Ale devět odvážlivců se nakonec vypravilo na vlak a dojeli jsme do Domažlic. A nejkratší cestou jsme se vydali nejdříve do Dolu Na kole, kde už na nás čekal náš průvodce. Vyfasovali jsme helmu a baterku a následovali jsme jeho kroky. Cestou nám vyprávěl, jak tento důl vznikl a jak jej zase po letech parta nadšenců zpřístupnila pro veřejnost. A je na co se koukat! Minerály a různými horninami se to tam doslova blyštilo. Dokonce jsme si mohli potěžkat i sbíječku, kterou se tam pracovalo! Největším zážitkem pro děti (i dospělé) pak bylo, když dostaly do rukou UV baterku a tou si posvítily na vystavené exponáty z celého světa. V podzemí se nám líbilo, ale když jsme se po hodině blížili k dennímu světlu, tak jsme také zajásali (zvláště někteří, kteří si tam na začátku - naštěstí za zamčenou mříží - zapomněli své odložené batohy). Venkovní zima nás pak hnala do tepla cukrárny, kde nám všem Dari koupila teplou čokoládu na zahřátí. Vzhledem k časovým možnostem a vlezlé zimě jsme se pak rozhodli, že se podíváme už jen po centru a pojedeme domů dřívějším vlakem. Ale i přes tu zimu to stálo za to! Díky spolku Domažlický dějepis!

Podívejte se na tu krásu aspoň na fotkách!